Jak jsme stěhovali jurtu...

15. 7.
Minut čtení: 2

Aktualizováno: 16. 7.

Přestěhování jurty… to byl prozatím největší oříšek, který jsem musela rozlousknout. Asi i pro to, že jsem to vlastně nemohla zařídit sama :). K mému velkému potěšení se ale sešla pro tu chvíli skupina silných mužů a vše pak plynulo s humorem a dobrou náladou… Když jsem se k nim v PIPISKÚLAN přidala, jako jediný ženský element, jen jsem s vděčností sledovala mužskou konstruktivitu, humor, sílu a cítila pocit dlouholetých přátelství a čisté laskavosti pomoci někomu, koho prostě už jen dlouho znám (byli tu i dva silní mladí muži, kteří ke mně chodili jako chlapečci do školky) a potřebuje pomoc s věcí, kterou sám nezvládne.

Celá velká věc se rozdělila na čtyři části a hned to vypadalo celé zvladnutelněji.

Nejdříve proběhlo balení jurty a zároveň i loučení s místem, kde jsem ji mohla mít díky laskavosti přátel postavenou. A také nezbytné loučení se s chlupatými sousedy, kteří mi dělali milou společnost.

Poté následovala TA velká mužná akce s přesunem podlahy pod jurtu, kterou muži rozebírali na jednotlivá prkna a desky, sbalili ovčí vlnu a rošt z trámů rozdělili na dvě půlky a tento nadměrný náklad (jurta má průměr 6m) převezli do PIPISKÚLAN. Tam nastalo přenášení a skládání do posledního prkýnka a šroubku… což se pak už malé partičce nejotrlejších jedinců podařilo dokončit krátce po desáté hodině za skorosvitu hvězd a lampy. Já už jen vděčně polykala slzy pod dojetím, že se to opravdu podařilo za tu neděli dokonat. Mé velké DĚKUJI všem co tu byli, přiložili své ruce a pomohli mi popojít blíž k mému snu... DĚKUJI...